A máme pokřtěno. Představení se vydařilo, lidí přišlo víc, než jsem po pěti letech hraní Magorova sboru očekával, dorazilo i několik vzácných a vážených hostů. I Víťa Hlaváč, jehož přínos byl v době vzniku představení nezanedbatelný. A tak jsme ho vytáhli za námi na jeviště a společně s Giannim pak provedl křest CD patřičným nápojem.
Velkou radost mi udělal malíř Vít Ondráček. Už ráno volal, že možná dorazí, nakonec skutečně s Janou přijeli, zachránili památeční špunt od šampaňského, představení chválili a koupili si pět cédéček, prý pro přátele a ne ledasjaké. A ještě mi Víťa věnoval svou knihu Pootočené zrcadlo s věnováním: Nepokoj všem ratolestem slovanské lípy! Což se mi pěkně spojilo s Magorem, který, pokud se dobře pamatuju, v jakémsi rozhovoru sám sebe označil indiánským jménem Ten, který působí neklid. Ve Víťově knize jsme pak s Markem nadšeně listovali.
Večírek se vydařil jako obvykle, některé věci členové divadla NABOSO prostě umí a nezklamou v nich. Ovšem pojídání Markova salátu z ešusů patřilo jistě k tomu nejkrásnějšímu, co se na divadelních večírcích kdy odehrálo.
Tak snad zase jedna věc do konce dotažená a můžeme se vrhnout na věci nové. Zkoušení Uvařena se nám komplikuje, ale zastavit už se nenecháme. Rušit však bohužel budeme muset některé reprízy Gazdiny. Divadlo holt stojí na živých lidech a ti jsou křehcí.
Kromě Uvařena spřádám plány na další nové představení. Monodrama – to tu ještě nebylo. Roztržky kořenů a rozmilovanost větvoví bude bez konce! Vypadá to, že i NABOSO bude dál působit neklid a nepokoj.
Žádné komentáře:
Okomentovat