V duchu protestantské úcty

[text z programu pásma Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho]


Pan farář Miroslav Rozbořil mi před časem zapůjčil přepis vzpomínání „Co znamenala víra v mém životě“, které v tomto kostele přednesl Karel Boháček u příležitosti svých 80. narozenin. Myslím, že za zaznamenání a zachování tohoto přepisu panu faráři patří velký vděk.

Když jsem byl osloven, abych se podílel na oslavách 60. výročí založení samostatného boskovického evangelického sboru, napadlo mě, že by ten text mohl znovu zaznít. Nejen proto, že je to velmi působivé svědectví o až neuvěřitelných a vpravdě dramatických událostech v životě Karla Boháčka, který bojoval v první světové válce, za druhé světové války pracoval v odboji a byl vězněn gestapem a po Únoru 48 se dlouhá léta ukrýval před komunisty. Ale především proto, že je to opravdivé svědectví o dobrém a skromném člověku naplněném upřímnou vírou.

Svou práci na pásmu „Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho“ bych rád věnoval in memoriam svým prarodičům, Boleslavu a Josefě Pavlíčkovým, kteří žili v Sudicích; podle vzpomínek mé tety se dědeček s panem Boháčkem znal a o jeho ukrývání věděl. A já jsem od něj příběh muže ukrývajícího se po léta ve chlévě pod žlabem slýchával už v dětství.

Pro mě dědeček byl a ve vzpomínkách doposud je rovněž příkladem výjimečně dobrého člověka, jehož pevná víra byla vždy neinvazivní, nepovýšená, dobrotivá a prodchnutá skutečnou láskou k lidem, přičemž žádného člověka neodsuzoval, avšak i k chybujícím a ztraceným vždy přistupoval s laskavostí.

Spisovatel Jan Balabán říkal, že evangelíci nemají okolo sebe ani tak oblak svědků jako spíše oblak předků. Snad i naše dnešní pásmo může být příležitostí ke vzpomínání, k zahalení se do tohoto oblaku, v duchu protestantské úcty k víře našich otců a dědů.