Z četby

Na festivalu ve Volyni prohlásil jeden z diváků, že Uvařeno přináší až příliš temný pohled do lidské duše a rozkrývá příliš hnusná téma, a že se mu na to nechce dívat. Příště si bereme na pomoc s vysvětlením C. G. Junga:

Když tedy poukazuji na ponurý vzhled duševního pozadí, děje se to nikoli proto, abych pesimisticky vztyčoval varovný prst, ale spíše zdůrazňuji skutečnost, že nevědomí bez ohledu na svůj odstrašující vzhled má mocnou přitažlivou sílu a to nejen vůči chorobným povahám, ale i vůči zdravým, pozitivním duchům. Základem duše je příroda a příroda je tvořivý život. Příroda sama sice boří to, co vybudovala, ale znova to staví. To, co moderní relativismus ničí v hodnotách ve viditelném světě, nám znova dává do duše. Zpočátku ovšem vidíme jen sestup do temnoty a ohavnosti, avšak kdo nesnese tento pohled, nikdy nevytvoří ani to, co je krásné. Světlo se vždycky rodí jen ze tmy a žádné slunce přece nezůstane stát na nebi proto, že se na ně upnula úzkostná lidská touha.

C. G. Jung: Problém duše moderního člověka

Rozhovor pro festivalové noviny - Boskovice 2012

Mohl bys prosím krátce popsat festival Jiráskův Hronov a vaši přímou nominaci na jeho 82. ročník?

O Hronově se říká, že je to Mekka amatérských divadelníků. Pokud to správně chápu, ústí na něj všechny jednotlivé žánrové přehlídky a setkávají se na něm nejlepší činoherní, experimentální, loutkářské inscenace, inscenace divadla poezie a podobně. Jinak o konkrétní podobě Hronova vlastně nic nevím, dosud jsme tam nikdy nebyli. Naše cesta na Hronov vedla přes krajskou a posléze celostátní přehlídku činoherního divadla, v obou kolech vybrala porota naši inscenaci hry Jáchyma Topola Uvařeno k dalšímu postupu.

Proč zrovna Magorův sbor a Uvařeno v jednom večeru? Co je spojuje? A co může diváka překvapit? Co překvapilo tebe?

Popravdě řečeno to původně vzniklo trochu náhodou, že jsme tyto dvě inscenace sloučili do jednoho večera, bylo to pro festival v Českých Budějovicích. Ač to zní hloupě, mě v tu chvíli překvapilo, že logika tohoto spojení spočívá už v tom, že obě inscenace zpracovávají texty s vězeňskou tématikou. Jak už to tak bývá, do té doby jsem si to, co bilo do očí, neuvědomoval. Samovolně tak vznikl jakýsi kriminálnický večer. Ale paralel by se dalo určitě najít víc, oba autoři patří k nejvýznamnějším představitelům undergroundu a z naší strany se jedná tak trochu o Best Of divadla NABOSO - Magorův sbor a Uvařeno jsou naše doposud nejúspěšnější a snad i nejlepší inscenace.

Chcete udržet tradici účinkování na festivalu Boskovice i nadále? Co chystáte na příští rok?

To záleží samozřejmě hlavně na Unijazzu. Ale pokud bude NABOSO existovat, určitě bude, snad ne moc drze, o účinkování na festivalu stát. Pro nás je festival domácí nejen ve smyslu geografickém, ale přináší přesně tu kulturu, po které jednak prahneme a jednak se ji snažíme vytvářet. Takže touha po účasti je přirozená, kdo by nechtěl tak trochu patřit tam, kde se cítí doma. Na příští sezónu připravujeme dramatizaci románu dánského spisovatele Martina A. Hansena Lhář.

Jaký divák je pro Vás ten "pravý"? Domácí, festivalový, zájezdový... A proč?

Člověk by měl být asi vděčný za každého, kdo přijde. Ale abych neutíkal od otázky - obecně myslím, že největší nebezpečí divadla není řemeslná nedovednost, ale chvíle, kde přestává být komunikací a stává se výrobnou broušených pohárů, ze kterých ale není co pít. Divadlo je jen prostředek, jak něco sdělit. Proto asi toužíme po divácích, kteří se nepřichází bavit, nepřichází ani obdivovat, ale přichází otevření ke sdělení, ke komunikaci. Myslím, že tahle charakteristika na návštěvníky festivalu Boskovice obecně sedí.

[ptala se Magdaléna Kolářová, odpovídal Tomáš Trumpeš]