Mohl bys prosím krátce popsat festival Jiráskův Hronov a vaši přímou
nominaci na jeho 82. ročník?
O Hronově se říká, že je to
Mekka amatérských divadelníků. Pokud to správně chápu, ústí na něj všechny
jednotlivé žánrové přehlídky a setkávají se na něm nejlepší činoherní,
experimentální, loutkářské inscenace, inscenace divadla poezie a podobně. Jinak
o konkrétní podobě Hronova vlastně nic nevím, dosud jsme tam nikdy nebyli. Naše
cesta na Hronov vedla přes krajskou a posléze celostátní přehlídku činoherního
divadla, v obou kolech vybrala porota naši inscenaci hry Jáchyma Topola Uvařeno
k dalšímu postupu.
Proč zrovna Magorův sbor a Uvařeno v jednom večeru? Co je spojuje? A co
může diváka překvapit? Co překvapilo tebe?
Popravdě řečeno to původně
vzniklo trochu náhodou, že jsme tyto dvě inscenace sloučili do jednoho večera,
bylo to pro festival v Českých Budějovicích. Ač to zní hloupě, mě v tu chvíli
překvapilo, že logika tohoto spojení spočívá už v tom, že obě inscenace
zpracovávají texty s vězeňskou tématikou. Jak už to tak bývá, do té doby jsem
si to, co bilo do očí, neuvědomoval. Samovolně tak vznikl jakýsi kriminálnický
večer. Ale paralel by se dalo určitě najít víc, oba autoři patří k
nejvýznamnějším představitelům undergroundu a z naší strany se jedná tak trochu
o Best Of divadla NABOSO - Magorův sbor a Uvařeno jsou naše doposud
nejúspěšnější a snad i nejlepší inscenace.
Chcete udržet tradici účinkování na festivalu Boskovice i nadále? Co
chystáte na příští rok?
To záleží samozřejmě hlavně na
Unijazzu. Ale pokud bude NABOSO existovat, určitě bude, snad ne moc drze, o
účinkování na festivalu stát. Pro nás je festival domácí nejen ve smyslu geografickém,
ale přináší přesně tu kulturu, po které jednak prahneme a jednak se ji snažíme
vytvářet. Takže touha po účasti je přirozená, kdo by nechtěl tak trochu patřit
tam, kde se cítí doma. Na příští sezónu připravujeme dramatizaci románu
dánského spisovatele Martina A. Hansena Lhář.
Jaký divák je pro Vás ten "pravý"? Domácí, festivalový,
zájezdový... A proč?
Člověk by měl být asi vděčný
za každého, kdo přijde. Ale abych neutíkal od otázky - obecně myslím, že
největší nebezpečí divadla není řemeslná nedovednost, ale chvíle, kde přestává
být komunikací a stává se výrobnou broušených pohárů, ze kterých ale není co
pít. Divadlo je jen prostředek, jak něco sdělit. Proto asi toužíme po divácích,
kteří se nepřichází bavit, nepřichází ani obdivovat, ale přichází otevření ke
sdělení, ke komunikaci. Myslím, že tahle charakteristika na návštěvníky
festivalu Boskovice obecně sedí.
[ptala se
Magdaléna Kolářová, odpovídal Tomáš Trumpeš]
Žádné komentáře:
Okomentovat