Lenka Nerudová nás zachránila, naučila se během čtvrtečního večera celý Magorův sbor a tak jsme v pátek mohli vyrazit do Letovic. Už ranní zkouška vypadala dobře, až jsme si s Giannim říkali, že to se představení určitě nepovede. A povedlo.
Hráli jsme pro studenty Biskupského gymnázia a publikum šumělo mnohem méně, než jsem čekal. Z první řady nám pozorně naslouchal básník a prozaik Pavel Kolmačka, který v následné diskusi kladl nelehké otázky.
Část souboru po návratu poobědvala na Penzionu Zlatá růže. Každý holt dělá, co může. Část této části zakončila akci v kafírně.
Tak snad se povede i křest. Ovšem jedna špatná zpráva nás již postihla – kmotr Zdeněk Šturma nemůže přijet. Snad tedy napíše alespoň zdravici a tu na křtu přečte přítel P. J. M.
Včera večer jsme s Giannim ještě probírali myšlenku, která nás oba nezávisle napadla a v Humpolci ji nadnesla bezelstně paní Jana Hradilková. Totiž jestli se nepokusit ještě o představení Magorův sbor II. a nesáhnout po pozdějších autorových básních.
V noci jsem se pustil do četby svých oblíbených sbírek z přelomu tisíciletí – Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Bohužel jsem seznal, že Magorova pozdní tvorba se mi jeví osamělá a jednohlasá. A zase ty jilmy, dnes v Letovicích tak krásně rozechvělé.
***
Snad budu už jen
vycházet za humna
a za humny pozorovat jilmy
a nažky jejich
jež z nich budou se snášet
na dlani chovat
Ať tak či onak
nechci už
připomínat si jak jsem byl chrabrý
umírající habry
zednickou lžící nahozené stěny
Nevíš jak je mi
a ani nechtěj to vědět
Je jaro
z brlohu klube se medvěd
Žádné komentáře:
Okomentovat