REŽISÉR: Středeční generálka musí proběhnout v kompletních kostýmech, včetně líčení. Radek nás přijde fotit.
HEREC: Já ale asi ten kostým nestíhám. A už asi vím, cos mi chtěl minule říct. Že snižuju sám sebe, abych si tím ve skutečnosti vydobyl vyšší pozici. Jako když o sobě někdo neskromně prohlašuje, jak je skromnej. A nejspíš máš i pravdu.
REŽISÉR: Nevím, jestli je to přesný. Spíš se mi zdá, že občas si na své jinakosti a v podstatě výjimečnosti ulítáváš v těch viditelných věcech víc, než je nutné. A to je jednak lidem krapet protivný, na čemž v podstatě hovno záleží, ale taky to může tobě samému vytvářet falešnou iluzi, že jseš dál, než jseš, v těch věcech neviditelných a podstatných. Kostým sehnat musíš.
HEREC: Ale já přece nemám pocit, že jsem v čemkoliv dál, spíš jakoby vzdálený... A nevíš o nějakým místě v Brně, kde můžu koupit flanelovou košilu a bílý tričko? Jinou možnost nemám.
REŽISÉR: Jasně. Ale to může být klamné. Ta vzdálenost je pozitivní. Ale může vypadat, že je velká a přitom být malá. Naopak může být velmi velká a téměř neznatelná. V Brně je sekáčů plná prdel.
HEREC: A jak je poznám? Jak se jmenuje nějakej třeba? Je třeba ve Vaňkovce něco? Jinak souhlasím. Pokud blízkost je zcela neredukovatelnou dálkou, proč by tomu nemohlo být naopak.
REŽISÉR: Ve Vaňkovce určitě ne. Dívej se na cedule.
HEREC: Cedule??
REŽISÉR: Vývěsní štít. Říkej tomu, jak chceš. Osobně mám pocit, že správná je pouze neostentativní vzdálenost. Snad ta úvaha není motivována zbabělostí. Ale tuším, že majorita se ve finále zachová k jinakosti, která není tak patrná, ještě tvrději, než k té patrné. Každopádně je dost těžké takové jinakosti dosáhnout. Ale jen tak si lze uchovat lásku a bez té jinakost nemá smysl.
HEREC: A tam bude napsaný co, Second Hand normálně? Spíš název nějakej, ne?
REŽISÉR: Zkus zapojit inteligenci, máš jí dost.
HEREC: Jestli má vůbec cokoli smysl bez lásky. Snad ani zbabělost a strach. Moje inteligence mi říká, že se zítra někoho zeptám.
