Zde krátká ukázka z románu, k jehož dramatizaci sbírám po šesti letech od premiéry Vraždy se zárukou odvahu a sílu:
Člověk se může zkusit osvobodit velkými, chytrými myšlenkami, Nathanaeli. To podle mě není k ničemu. Jo jo, můj milý, já jsem se také kdysi procházel pod kupolí velkých idejí a zajímavé myšlenky se rojily kolem hlavy jako komáři. A co z toho je? Ano, má člověk co říct vdově po rybáři, kterého roztrhala mina, Nathanaeli? K čemu to ohromné dumání a námaha, když život je přece pomíjivý a vane jako vítr trávou, a člověk se nedopřemýšlel k jedinému slovu, které by mohl jít říct Line, Erikově vdově?
Jo jo, já se tedy držím přírody a prostých věcí, jejich moudrosti a svobody, kterou člověku dávají, když se jim podivuje. Lovec za soumraku, když nad ním přelétá první táhnoucí šedá husa, se cítí svobodný, je volný a povznesený. Nebo vidíš jílek kývající se ve větru, jen ten, a jsi svobodný. Nebo vezmi do ruky zem, naber si dlaň plnou nadčasové země, hrst klidu. Jsi svobodný, to je vzácný okamžik.
Člověk se může zkusit osvobodit velkými, chytrými myšlenkami, Nathanaeli. To podle mě není k ničemu. Jo jo, můj milý, já jsem se také kdysi procházel pod kupolí velkých idejí a zajímavé myšlenky se rojily kolem hlavy jako komáři. A co z toho je? Ano, má člověk co říct vdově po rybáři, kterého roztrhala mina, Nathanaeli? K čemu to ohromné dumání a námaha, když život je přece pomíjivý a vane jako vítr trávou, a člověk se nedopřemýšlel k jedinému slovu, které by mohl jít říct Line, Erikově vdově?
Jo jo, já se tedy držím přírody a prostých věcí, jejich moudrosti a svobody, kterou člověku dávají, když se jim podivuje. Lovec za soumraku, když nad ním přelétá první táhnoucí šedá husa, se cítí svobodný, je volný a povznesený. Nebo vidíš jílek kývající se ve větru, jen ten, a jsi svobodný. Nebo vezmi do ruky zem, naber si dlaň plnou nadčasové země, hrst klidu. Jsi svobodný, to je vzácný okamžik.
